Hráč

Smolaři

1:Když sEám si někdy vyjdu ven, tak hH7armoniku v rukou mEám,
já noty nikdy neviděl, jen hH7ouslový klíč v pěti řádcích znEámE7,
tím klAíčem dveře k trylkům sobě vEodemykám
a řH7íkám si: tak neboj se a vEejdi dE7ál,
nAeměj strach, že někdo by se tEi tady smál,
tak dH7o ruky vem foukačku a hraj nEám.
2:Já tuhle jednou vlakem jel, že bylo plno, vagón se jen třás',
já hned harmoniku z kapsy ven a čísi zvuky z ní se začly krást,
tu někdo zatáh' za brzdu, jak se to mohle stát,
já opustil jsem rychle vagón, po náspu jsem pad',
než jsem se probral z údivu, vlak v pohybu už byl,
jen lidi z voken volali: tam hraj dál!
R:Až dAohraješ, pak světem v let se dEej jako pták,
ať dH7ohoníš vlak, co jsi z něj jak cEukrář vypE7ad',
až nAaskočíš, tak foukačku dej, Eodkud jsi ji vzal
H7ať tě nenapadne, abys hrEál dál.
3:Vlak je pryč, já sedím tu, po každý ruce jednu kolej mám,
proč dneska nejde lidem hrát, teď potichoučku sám sebe se ptám,
já záhy nato zahrál jsem, živej jsem vyváz',
když hrůzou padající strom mně málem zlomil vaz,
já zahodil jsem nástroj ten, teď mám už jinej sen,
/: jdu světem a pro sebe si broukám. :/
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:07:02.942+00:00
Výsledky hledání: