Hráč

Smolaři

1:Když sAám si někdy vyjdu ven, tak hE7armoniku v rukou mAám,
já noty nikdy neviděl, jen hE7ouslový klíč v pěti řádcích znAámA7,
tím klDíčem dveře k trylkům sobě vAodemykám
a řE7íkám si: tak neboj se a vAejdi dA7ál,
nDeměj strach, že někdo by se tAi tady smál,
tak dE7o ruky vem foukačku a hraj nAám.
2:Já tuhle jednou vlakem jel, že bylo plno, vagón se jen třás',
já hned harmoniku z kapsy ven a čísi zvuky z ní se začly krást,
tu někdo zatáh' za brzdu, jak se to mohle stát,
já opustil jsem rychle vagón, po náspu jsem pad',
než jsem se probral z údivu, vlak v pohybu už byl,
jen lidi z voken volali: tam hraj dál!
R:Až dDohraješ, pak světem v let se dAej jako pták,
ať dE7ohoníš vlak, co jsi z něj jak cAukrář vypA7ad',
až nDaskočíš, tak foukačku dej, Aodkud jsi ji vzal
E7ať tě nenapadne, abys hrAál dál.
3:Vlak je pryč, já sedím tu, po každý ruce jednu kolej mám,
proč dneska nejde lidem hrát, teď potichoučku sám sebe se ptám,
já záhy nato zahrál jsem, živej jsem vyváz',
když hrůzou padající strom mně málem zlomil vaz,
já zahodil jsem nástroj ten, teď mám už jinej sen,
/: jdu světem a pro sebe si broukám. :/
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:07:02.942+00:00
Výsledky hledání: