Vrány

Nedvědi

1:Když mlha kvC#mečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny
naposledy kreslí, krAeslí mezi mC#mech,
a vůně hoEřícího jHehličí, to jak nC#ma ohýnku čF#maj si vaříš,
dC#mo písniček prG#movoní ti dC#mech.
2:Opřeni o stromy a na kamenech sedíme a zpíváme
o rose na kolejích a o kouzlu všech tuláckých rán,
kdy člověk nemusí nic, jenom prostě bejt a koukat,
jak je pěknej svět, a hlavně: není sám.
R:Písnička pEohladí ti Hotevřený rC#mány,
poslední dF#mobou ňák je tG#moho na nás mC#moc,
kdekdo sbEírá jen jak v pHolích setbu vrC#mány,
a tady plF#mameny ti dG#mávaj' dobrou nC#moc.
3:A dlaně do potoka ponoříš, pohladíš uhlazenej kámen,
nevím, jak vám, mně tohle připomíná křest,
a ruku na čelo si položíš a kapky po tváři ti stékaj',
jak někdy pěkně umí život vonět, kvést.
*:Když mlha kvC#mečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny
naposledy kreslí, krAeslí mezi mC#mech ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:15:50.574+00:00
Výsledky hledání: