Requiem

Devítka

1:Když z nC#álady se někdy zapálC#maj7í   svF#íčka,
víno sladce zazářF#m/Aí, pak chutná jak lC#ák,
to se někdy stC#maj7ává, že nejde to spF#átF#m/A,
když k ránu se stC#ejskáC#maj7 po těch, co už nF#epřijdouF#m/A.
R:Oblékám tvůj kC#abát a cítím tě blC#maj7íž,
a struny, co jsou stF#ejně starý jako jF#m/Aá,
zkouším rC#ozeznít a hrát, vždyť slC#maj7yšíš,
to jsem sF#e Zuzanou jáF#m/A.
2:To requiem, co zkoušel jsem ti psát, doznělo
a na další už nezbyl mi čas, když jsi překročil práh,
to se někdy stává, že vidím tě stát
tam u našich dveří, sám sebe slyším tiše vydechnout: pojď dál.
3:Sedíš se mnou v tichu čtyřech stěn, který tě nepamatujou,
stejně jako já - tvůj syn, kterej se začíná bát,
že tvý slova stárnou rychleji než já,
vždyť včera už není a někdo jinej počítá náš čas.
4:Jiný jsou písně, nežs' mě učil hrát, a slova
o lásce a pravdě a cti jinde učej' se stát,
jen dál se s nima hází, jak dobře to znáš,
přesto slyším, jak říkáš: buď jako já,
přesto chci slyšet, jak řC#íkášC#maj7: buď jako jF#á.F#m/A 
R:A já oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž,
když struny, co jsou stejně starý jako já,
zkouším rozeznít a hrát
těch pár měkkejch tF#ónů, co od tebe znG#ámC# ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:27:13.728+00:00
Výsledky hledání: