Requiem

Devítka

1:Když z nAálady se někdy zapálAmaj7í   svDíčka,
víno sladce zazářDm/Fí, pak chutná jak lAák,
to se někdy stAmaj7ává, že nejde to spDátDm/F,
když k ránu se stAejskáAmaj7 po těch, co už nDepřijdouDm/F.
R:Oblékám tvůj kAabát a cítím tě blAmaj7íž,
a struny, co jsou stDejně starý jako jDm/Fá,
zkouším rAozeznít a hrát, vždyť slAmaj7yšíš,
to jsem sDe Zuzanou jáDm/F.
2:To requiem, co zkoušel jsem ti psát, doznělo
a na další už nezbyl mi čas, když jsi překročil práh,
to se někdy stává, že vidím tě stát
tam u našich dveří, sám sebe slyším tiše vydechnout: pojď dál.
3:Sedíš se mnou v tichu čtyřech stěn, který tě nepamatujou,
stejně jako já - tvůj syn, kterej se začíná bát,
že tvý slova stárnou rychleji než já,
vždyť včera už není a někdo jinej počítá náš čas.
4:Jiný jsou písně, nežs' mě učil hrát, a slova
o lásce a pravdě a cti jinde učej' se stát,
jen dál se s nima hází, jak dobře to znáš,
přesto slyším, jak říkáš: buď jako já,
přesto chci slyšet, jak řAíkášAmaj7: buď jako jDá.Dm/F 
R:A já oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž,
když struny, co jsou stejně starý jako já,
zkouším rozeznít a hrát
těch pár měkkejch tDónů, co od tebe znEámA ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:27:13.728+00:00
Výsledky hledání: