Karolína

Samson

1:StC#anou se věci, že až v pG#rsou zabolí,
tBmak jako mně, každýmu z vD#7ás,
tC#en hledá lásku, ten zas prG#ázdný údolí,
Bma všechny usmiřuje čD#7as,
tF#ak někdo prBm7ožil spoustu pD#měkně hloupejch lC#et,
za nic nF#emohl, no prBm7ostě jen tak žD#m7il,
nC#ení to dávno, co byl rG#ozdělenej svět,
člověk nF#evybírá, kdD#m7e se narodG#il.
2:Potkal ji za rohem, jó, zrovna šestnáct pryč,
nejhezčí z pouličních víl,
a láska zasáhla ho horce jako bič,
do těch dob s žádnou nechodil,
pak jenom toulání a básně jenom jí,
léto plné vlahých nocí, horkých chvil,
princezna Pampeliška, do který byl pryč,
a pak najednou s tím osud zatočil.
R:KarolF#ínC#a, KarolF#ínC#a, Jižní KF#arolína v dD#m7álce za mořG#em,
snad se jC#eště budil F#u potoka vC#e stránBmích,
její JD#m7umbo Jet už krG#oužil nad městC#em.
3:Dodnes to na něm leží jak zlý znamení,
už je to dvacet let či víc,
ze srdce básníka je smutný kamení,
zda za to stála, těžko říct,
jsou ženský, co vám celej život rozsvítí,
ale taky ty, co zhasnou celej svět,
šedivej chlap, co myslí už jen na pití,
smutnej pomník z pěkně vypečenejch let.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:58:02.8+00:00
Výsledky hledání: