Karolína

Samson

1:StFanou se věci, že až v pCrsou zabolí,
tDmak jako mně, každýmu z vG7ás,
tFen hledá lásku, ten zas prCázdný údolí,
Dma všechny usmiřuje čG7as,
tBak někdo prDm7ožil spoustu pGměkně hloupejch lFet,
za nic nBemohl, no prDm7ostě jen tak žGm7il,
nFení to dávno, co byl rCozdělenej svět,
člověk nBevybírá, kdGm7e se narodCil.
2:Potkal ji za rohem, jó, zrovna šestnáct pryč,
nejhezčí z pouličních víl,
a láska zasáhla ho horce jako bič,
do těch dob s žádnou nechodil,
pak jenom toulání a básně jenom jí,
léto plné vlahých nocí, horkých chvil,
princezna Pampeliška, do který byl pryč,
a pak najednou s tím osud zatočil.
R:KarolBínFa, KarolBínFa, Jižní KBarolína v dGm7álce za mořCem,
snad se jFeště budil Bu potoka vFe stránDmích,
její JGm7umbo Jet už krCoužil nad městFem.
3:Dodnes to na něm leží jak zlý znamení,
už je to dvacet let či víc,
ze srdce básníka je smutný kamení,
zda za to stála, těžko říct,
jsou ženský, co vám celej život rozsvítí,
ale taky ty, co zhasnou celej svět,
šedivej chlap, co myslí už jen na pití,
smutnej pomník z pěkně vypečenejch let.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:58:02.8+00:00
Výsledky hledání: