Karolína

Samson

1:StBanou se věci, že až v pFrsou zabolí,
tGmak jako mně, každýmu z vC7ás,
tBen hledá lásku, ten zas prFázdný údolí,
Gma všechny usmiřuje čC7as,
tD#ak někdo prGm7ožil spoustu pCměkně hloupejch lBet,
za nic nD#emohl, no prGm7ostě jen tak žCm7il,
nBení to dávno, co byl rFozdělenej svět,
člověk nD#evybírá, kdCm7e se narodFil.
2:Potkal ji za rohem, jó, zrovna šestnáct pryč,
nejhezčí z pouličních víl,
a láska zasáhla ho horce jako bič,
do těch dob s žádnou nechodil,
pak jenom toulání a básně jenom jí,
léto plné vlahých nocí, horkých chvil,
princezna Pampeliška, do který byl pryč,
a pak najednou s tím osud zatočil.
R:KarolD#ínBa, KarolD#ínBa, Jižní KD#arolína v dCm7álce za mořFem,
snad se jBeště budil D#u potoka vBe stránGmích,
její JCm7umbo Jet už krFoužil nad městBem.
3:Dodnes to na něm leží jak zlý znamení,
už je to dvacet let či víc,
ze srdce básníka je smutný kamení,
zda za to stála, těžko říct,
jsou ženský, co vám celej život rozsvítí,
ale taky ty, co zhasnou celej svět,
šedivej chlap, co myslí už jen na pití,
smutnej pomník z pěkně vypečenejch let.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:58:02.8+00:00
Výsledky hledání: