Můj den

Devítka

1:MGezi prsty mi roky utíkaj',
proč blízko duše cCítím někdy k rFánu strCach,
vždyť v dlaních Amosudy hvězd stejně mám napsanGý,
nad hlavou mi ptáci procitaj',
letí k jihu, vCítr stírá z křFídel prCach,
ten směr maj' tAmisíce cest, tisíckrát hledanDý.
R:Dobře vEmím: teď někde prCocitFá mCůj dGen,
já ještě spAmím, ale už cCítím krFev ve spCáncGích,
když začnem hrEmát, je to jak Cútěk zFa slCuncGem,
dám ti svůj hlAmas, tCy mi svý slova dGej.
2:Umím i pohladit a snít,
i ublížit, a dávat slovům správnej řád,
jen stále hledám tu zem, kam slunce odchází pít,
neumím kreslit mapy lží
a hodnejch tváří, na to si neumím hrát,
pohrobek sídlišť snad smí někdy i hrubě klít.
3:Když vítr okno otvírá,
zdobí mě do mlhy, když podzim křídla rozpíná,
když buší do dláždění kyselej pražskej déšť,
jsem starší víc než o pár let,
čekat na jaro je pro mě těžší, než se zdá,
závidím tratím, že smí za sluncem na jih vést.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:43:09.005+00:00
Výsledky hledání: