Dálky

Brigáda

1:Já zF#apálil jsem z cigaret svých poslední do světel dálničních,
pak stopoval tam za nadjezdem, přešlapoval v botách mrazivých,
v pět nebo možná před šestou pak svezení mi nabíd' náklaďHákBm,  G#m 
já řF#idiči se omlouval, že nC#evypadám jako ranní ptF#ák.
2:Tou náladou tak ranní, jak snad nikdy ještě předtím, padal sníh
a z přijímače palubního písní proud až k pláči veselých,
jak stokrát kniha přečtená v tom sedadle jsem připadal si já,
jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává.
R:Hrou nC#áhod, jak to bývá, hlHedám stále hvězdy nad sebF#ou,
co v kC#apsách tulák mívá, prHomění za lásku ztracenC#ou,
snad kF#aždou dobou denní napořád teď připadám si jHá Bm   G#m 
jak nF#epotřebné závaží všech lC#idí, které člověk potkávF#á.
3:Ten vůz měl barvu havraní, a proto snad já větřil neštěstí,
a šofér jak noc nemluvný měl v temných očích tíhu starostí,
a cesta v dáli sevřená jak konečná se zdála očím mým,
já chystal se být rozumný a s díky říct: tak tady vystoupím.
4:Pak pod patou já ucítil zas nekonečný asfaltový pás
a všímal jsem si okolí, však nejvíc věcí stále skrytých v nás,
jak slunce, které zapadá, v těch končinách jsem připadal si já,
jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává.
R:+ jak nF#epotřebné závaží všech lC#idí, které člověk potkávF#á ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:47:16.755+00:00
Výsledky hledání: