Dálko daleká

Samson

1:KdCyž jde večer slBmunce chrápat zCa modrBmavej lCes,
zaplápolá zlBmatej západ, hnCed bych dBmo něj vlGez',
stCmýská se mi pGmo tý zemi, cCmo se skrejvá zGma horou,
zCmamířím k ní v Bokamžení svG#ou toulavou pGohorou.
R:DCmálko dFmalekGá, tCmuláků jsi láska FmodvěkGá,
jCmenom kdybys jD#ednu vadu nGeměla,
kdCmyby sis nás nD#edržela God těla,
dCmálko, dFmálkoG, kCmoho zmámíš, tD#en se nGačeká.
2:Táhnu pouští, bahnem, křovím, do červenejch skal,
táhnu k řekám oranžovejm, k zlatejm kobylám,
rychlík v barvě pomeranče míří k žlutejm horám,
až se vrátím zpátky k Manče, zlíbám ji a zvolám:
R:Dálko daleká, tuláků jsi láska odvěká,
jenom kdybys jednu vadu neměla,
kdyby sis nás nedržela od těla,
dálko, dálko, kdo tě chytí, ten ti naseká.
3:Táhnu za ní přes pohoří sedmdesát let,
tam, kde západ tudě hoří, vorvanej jsem kmet,
zlatá země pořád couvá jak divoký zvíře,
jako panna nelíbaná směje se mý víře.
R:Dálka daleká tuláků je láska odvěká,
jenom kdyby jednu vadu neměla,
kdyby si je nedržela od těla,
dálko, dálko, kdo tě chytí, ten tě voddělá,
dCmálko, dFmálkoG, dCmálkoG dCaleká ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:19:08.667+00:00
Výsledky hledání: