Píseň bez rýmů

Karel Plíhal

1:PřCedem se Amomlouvám zCa tuhletu pAmíseň,
jCe zcela bAmez rýmů a bCez květnatejch slAmov,
kdFyž jsem ji psFmal, tak mCěl jsem trochu A7okno
D7a venku pršelo a jG7á jel do práce.
2:Proti mně seděl rozvalenej strejda,
chvílemi dřímal a chvílemi zas ne,
kouřil svou startku, neboť to byl kuřák,
on i ten vagón, ve kterým jsem jel.
3:Pak sebou trhnul, mrkl na hodinky,
kouknul se z okna a znechuceně vstal,
zatáhl rázně za záchrannou brzdu,
vlak prudce zaskřípal a zůstal v polích stát.
4:Vytáhl z kapsy zmačkaný tři stovky,
oblík' si kabát a zmizel v uličce,
pět minut nato, když se vlak zas rozjel,
už si to kráčel polní cestičkou.
5:Pak přišla průvodčí a proštípla nám lístky
a cesta doplynula ve vší pohodě,
přijel jsem pozdě a mistr trochu zuřil
a pak se uklidnil, když jsem mu to všechno řek'.
6:Druhej den ráno, zase o půl šestý,
tím samým vlakem jsem za vejdělkem jel,
čekal jsem marně, že vlak opět stane,
uvidím strejdu, jak vystupuje.
7:Čekal jsem marně, vlak jel klidně dále,
dojel jsem do práce v pořádku a včas,
po práci zajdu s kamarády na ruma,
zejtra je sobota, tak proč bych nezašel?
8:Tenhleten příběh napsal vám sám život,
ač zcela bez rýmů a bez květnatejch slov,
to je furt něco, o čem se dá napsat,
a kdo je drzej, tak se tím i uživí.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:16:53.823+00:00
Výsledky hledání: