Ptáci

Pavlína Jíšová

1:DGmen se potichu ztrDmácí, okno zarůstá tmGmou,
z myšlenek mých jsou ptFáci, hlava je oblohBou,
sama několik nCmocí odčítám ztráty svGmý,
nemocná svoji mDmocí, oči mám bolavGmý.
R:Já se nerada vzdFávám, když vím, že šanci mBám,
po pádu rychle vstFávám, smutku nepropadCám,
snad se mi někdy zdCmává, že je naděje prGmyč,
srdce horký jak lDmáva najde od zámku klGmíč.
2:Ptáci oblohou krouží, klesají níž a níž,
v zrcadle nočních louží hledají svoji skrýš,
kam asi můj úsměv mizí, proč ho vymazal čas,
proč je najednou cizí důvěrně známý hlas.
3:Hejna v mlze se strácí, bledne okenní rám,
klid se do duše vrací, já jen vzpomínám,
už jen protivně chladí příběh, kterej mě hřál,
jiný ruce mě hladí, život běží dál.
R:+ sGmrdce horký jak lDmáva najde od zámku klGmíč ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:28:01.248+00:00
Výsledky hledání: