Jaro II.

Fešáci

1:MAmy čekali jCaro, a zGatím přišel mrAmáz,
tak strašlivou zCimu nezGažil nikdo z nAmás,
z těžkých černých mrCaků se stGále sypal snAmíh
a vánice sCílí v porGyvech ledovAmých.
Z chCýší dřevo mizí a mGouky ubývá,
dDmo sýpek se raději už nGikdo nedívá,
zvCěř z okolních lesů nám stGála u dveří
Dma hladoví ptáci přilGétli za zvěří, a stále blAmíž.
2:Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,
když vystrašenej soused na okno zaklepal:
"Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí,
já do města bych zašel, doktor snad poradí."
Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal,
dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:
"Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz
a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!"
3:Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám,
na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám,
trvalo to dlouho, než se vítr utišil,
na sněhové pláně si každý pospíšil.
Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám,
kterým bych v té bouři nejel ani sám,
a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem,
krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal.
*:NAměkdy ten, kdo spCěchá, se dGomů nevracAmí ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:02:23.618+00:00
Výsledky hledání: