Poslední jízda

Humbuk

1:CCmasey vtáhl do plic dech těch lBidí, co jdou po schodech
tam pG#od zem, kde si utkal pavouk mGetra síť svých tras,
vCme šlépějích stínů, jimž se mBrtvolný svit zářivek
stal štG#ítem před zoufalstvím, co jim v dGuších zasel mráz,
G#otráveným vzduchem dýchá hD#ořkou pachuť smrti,
ten vzduch nFmezná vláhu deště jako nGezná slunce zář,
CCmasey jde tím světem ozvěn zmBírajících zvuků
a bG#ezejmenných bláznů, které dGěsí vlastní tvCmář.B 
R:SlD#ýcháš ji:"Je to snad už věčnost, co tu nB7ejsi,"
slýcháš ji:"Cena něhy roste výš a vD#ýš,"
slýcháš ji:"Mám pro tebe překvapení, CB7asey,"
slýcháš ji:"Proč se aspoň občas nestavD#íšG?"Cm 
2:Casey kráčí z metra ven a končí v jedný z náleven,
kde proud zákeřných myšlenek se slévá v jedinou,
a vidí vlastní obraz v kalných očích všech těch zřícenin,
co najdou další důvod, proč zas nejsou s rodinou,
před zrcadlem v koutě Casey dopil svoji hořkou,
něco z kolemjdoucích za sklem na něj hledí s úzkostí,
za ten záchvěv, když pak vstává, může chuť, co zbyla v ústech
nebo chlad, co s první slzou pronikl až do kostí.
R:Slýcháš ji:"Nepodléhám vzpomínkám, ty zebou,"
slýcháš ji:"Dávno nad svou výhrou nejásám,"
slýcháš ji:"Bylo to tak nádherný být s tebou,"
slýcháš ji:"Casey, je to bída zůstat sám."
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:39.977+00:00
Výsledky hledání: