Poslední jízda

Humbuk

1:CGmasey vtáhl do plic dech těch lFidí, co jdou po schodech
tam pD#od zem, kde si utkal pavouk mDetra síť svých tras,
vGme šlépějích stínů, jimž se mFrtvolný svit zářivek
stal štD#ítem před zoufalstvím, co jim v dDuších zasel mráz,
D#otráveným vzduchem dýchá hBořkou pachuť smrti,
ten vzduch nCmezná vláhu deště jako nDezná slunce zář,
CGmasey jde tím světem ozvěn zmFírajících zvuků
a bD#ezejmenných bláznů, které dDěsí vlastní tvGmář.F 
R:SlBýcháš ji:"Je to snad už věčnost, co tu nF7ejsi,"
slýcháš ji:"Cena něhy roste výš a vBýš,"
slýcháš ji:"Mám pro tebe překvapení, CF7asey,"
slýcháš ji:"Proč se aspoň občas nestavBíšD?"Gm 
2:Casey kráčí z metra ven a končí v jedný z náleven,
kde proud zákeřných myšlenek se slévá v jedinou,
a vidí vlastní obraz v kalných očích všech těch zřícenin,
co najdou další důvod, proč zas nejsou s rodinou,
před zrcadlem v koutě Casey dopil svoji hořkou,
něco z kolemjdoucích za sklem na něj hledí s úzkostí,
za ten záchvěv, když pak vstává, může chuť, co zbyla v ústech
nebo chlad, co s první slzou pronikl až do kostí.
R:Slýcháš ji:"Nepodléhám vzpomínkám, ty zebou,"
slýcháš ji:"Dávno nad svou výhrou nejásám,"
slýcháš ji:"Bylo to tak nádherný být s tebou,"
slýcháš ji:"Casey, je to bída zůstat sám."
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:39.977+00:00
Výsledky hledání: