Poslední jízda

Humbuk

1:CF#masey vtáhl do plic dech těch lEidí, co jdou po schodech
tam pDod zem, kde si utkal pavouk mC#etra síť svých tras,
vF#me šlépějích stínů, jimž se mErtvolný svit zářivek
stal štDítem před zoufalstvím, co jim v dC#uších zasel mráz,
Dotráveným vzduchem dýchá hAořkou pachuť smrti,
ten vzduch nHmezná vláhu deště jako nC#ezná slunce zář,
CF#masey jde tím světem ozvěn zmEírajících zvuků
a bDezejmenných bláznů, které dC#ěsí vlastní tvF#mář.E 
R:SlAýcháš ji:"Je to snad už věčnost, co tu nE7ejsi,"
slýcháš ji:"Cena něhy roste výš a vAýš,"
slýcháš ji:"Mám pro tebe překvapení, CE7asey,"
slýcháš ji:"Proč se aspoň občas nestavAíšC#?"F#m 
2:Casey kráčí z metra ven a končí v jedný z náleven,
kde proud zákeřných myšlenek se slévá v jedinou,
a vidí vlastní obraz v kalných očích všech těch zřícenin,
co najdou další důvod, proč zas nejsou s rodinou,
před zrcadlem v koutě Casey dopil svoji hořkou,
něco z kolemjdoucích za sklem na něj hledí s úzkostí,
za ten záchvěv, když pak vstává, může chuť, co zbyla v ústech
nebo chlad, co s první slzou pronikl až do kostí.
R:Slýcháš ji:"Nepodléhám vzpomínkám, ty zebou,"
slýcháš ji:"Dávno nad svou výhrou nejásám,"
slýcháš ji:"Bylo to tak nádherný být s tebou,"
slýcháš ji:"Casey, je to bída zůstat sám."
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:39.977+00:00
Výsledky hledání: