Poslední jízda

Humbuk

1:CAmasey vtáhl do plic dech těch lGidí, co jdou po schodech
tam pFod zem, kde si utkal pavouk mEetra síť svých tras,
vAme šlépějích stínů, jimž se mGrtvolný svit zářivek
stal štFítem před zoufalstvím, co jim v dEuších zasel mráz,
Fotráveným vzduchem dýchá hCořkou pachuť smrti,
ten vzduch nDmezná vláhu deště jako nEezná slunce zář,
CAmasey jde tím světem ozvěn zmGírajících zvuků
a bFezejmenných bláznů, které dEěsí vlastní tvAmář.G 
R:SlCýcháš ji:"Je to snad už věčnost, co tu nG7ejsi,"
slýcháš ji:"Cena něhy roste výš a vCýš,"
slýcháš ji:"Mám pro tebe překvapení, CG7asey,"
slýcháš ji:"Proč se aspoň občas nestavCíšE?"Am 
2:Casey kráčí z metra ven a končí v jedný z náleven,
kde proud zákeřných myšlenek se slévá v jedinou,
a vidí vlastní obraz v kalných očích všech těch zřícenin,
co najdou další důvod, proč zas nejsou s rodinou,
před zrcadlem v koutě Casey dopil svoji hořkou,
něco z kolemjdoucích za sklem na něj hledí s úzkostí,
za ten záchvěv, když pak vstává, může chuť, co zbyla v ústech
nebo chlad, co s první slzou pronikl až do kostí.
R:Slýcháš ji:"Nepodléhám vzpomínkám, ty zebou,"
slýcháš ji:"Dávno nad svou výhrou nejásám,"
slýcháš ji:"Bylo to tak nádherný být s tebou,"
slýcháš ji:"Casey, je to bída zůstat sám."
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:39.977+00:00
Výsledky hledání: