Martině v sedmi pádech
Karel Kryl
1: | V Fobálce džbCán a květina a list, v němž ptAmá se Martina, jak chutná chlGeba, co jím, když země vymetám a proč jsem t[(F)]ady - a ne t[(G)]am, kde je mne tCřebaG? F |
2: | Smažím si vejce na špeku a, ač je očím do breku, ústa se smějí, když nad otázkou přemítám, proč nejsem tady ani tam, kde prý mne chtějí. |
3: | Smět sedět vedle Martiny a píti suché Martini k mokrému masu, sotva bych asi uznával to, co jsem doma zpívával za starých časů. |
4: | Ošlehán vichry větráků, měl bych už kolem metráku tak, jak se sluší, a kromě piva v žejdlíku měl bych i bachor z knedlíků a tučnou duši. |
R: | C7Ač je to jFenom dvě stě kGilometrů nCebo ještě blAmíže a zbFývá už jen dGuše k proclenCí,C7 na pFolitickém bGarometru sCetrvalá nAmíže, a dFokud trvá, svGět se nezměnCí.G F |
5: | Kdybych chtěl zajet k Martině, snad bych pak dělal v Martině holoubky míru, nebo bych bydlel v Záluží a doma z vody z kaluží vyráběl síru. |
6: | A snad bych, věru, na to dbal a chodil řváti na fotbal - - to kvůli hlasu, v putyce zpíval s čundráky a rumem léčil mindráky z absence pasu. |
7: | Kdybych chtěl líbat Martinu, dal bych svou páteř za třtinu, ohnutou větrem, trávil si život schůzemi a večer brblal v přízemí nad Černým Petrem. |
8: | Nosil bych hesla v zástupu a třeba stavěl chalupu a kradl cihly, koupil bych láhev stoličné a z jedné sklínky hořčičné bychom si přihli. |
9: | Kdybych chtěl mluvit s Martinou, plet' bych si bukvy s latinou a knutu s žezlem, měnil bych pravdu ve lhaní, v častušku hudbu varhanní, plet' dobro se zlem. |
10: | Dbal místo snění konzumu, nabádal děti k rozumu, z prospěchu podlý, žil pěkně vprostřed ohrady a zdobil okna, výklady a vzýval modly. |
11: | Snad moh' bych najít v Martině přítele ve zlé hodině, kdy člověk zoufá, jenž uspí v stínu borovic a ví, že chlap chce skoro víc, nežli si troufá. |
12: | Obalí trny sametem, v náruči skryje před světem, horečku zchladí, má cit i rozum člověčí a dá ti pocit bezpečí, když všichni zradí. |
13: | Svět dává nerad, Martino, zadarmo nebo lacino, však poznáš s lety, že čas i kámen rozhlodá a poušť když jednou zřídlo dá, rozkvetou květy. |
14: | Až svět mne steskem obklopí, dám si tvou kytku do klopy, jak kážou mravy, po vzoru starých Habánů připiji vínem ze džbánu na tvoje zdraví. R: R: R: |
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Název písně:
Interpret(i):
Vyberte minimálně jednoho interpreta (zpěváka, skupinu). Pokud dosud v seznamu není, vytvořte jej pomocí tlačítka.
Nejste přihlášení - pro publikování se prosím přihlaste.
Neuloženo trvale!!! Pouze změna prohlížeči. Pro trvalé uložení publikujte.
Datum vytvoření :2013-12-20T21:39:33.27+00:00
Výsledky hledání: |