Střepy

Karel Kryl

1:Fmulici leží stín spuštěný z vCesmírFmu,
spadaly do hlubin figurky z pCapíru,
  Am G F#(-) F E
jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil,
zbFmudou ti oči prBmo slzy Fma střepy z rozbitého zCrcadla sn[(Ami)]ů.
2:Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
tvé oči uvidí odporné divadlo,
všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
*:BrFmoukáš si pC#omalu tesklivou mFmelodii,
když bloumáš C#ulicí, cítíš se sFmám,
vyčteš si z křD#išťáluC# tCěžkou mFmelancholii,
říkáš si: mC#ěsíci, jsi starý krCám!
3:Městem se míhají opilá zrcátka,
oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zC#rcCadla snFmů.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:22:20.782+00:00
Výsledky hledání: