Střepy

Karel Kryl

1:D#mulici leží stín spuštěný z vBesmírD#mu,
spadaly do hlubin figurky z pBapíru,
  Am G F#(-) F E
jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil,
zbD#mudou ti oči prG#mo slzy D#ma střepy z rozbitého zBrcadla sn[(Ami)]ů.
2:Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
tvé oči uvidí odporné divadlo,
všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
*:BrD#moukáš si pHomalu tesklivou mD#melodii,
když bloumáš Hulicí, cítíš se sD#mám,
vyčteš si z křC#išťáluH tBěžkou mD#melancholii,
říkáš si: mHěsíci, jsi starý krBám!
3:Městem se míhají opilá zrcátka,
oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zHrcBadla snD#mů.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:22:20.782+00:00
Výsledky hledání: