Střepy

Karel Kryl

1:Cmulici leží stín spuštěný z vGesmírCmu,
spadaly do hlubin figurky z pGapíru,
  Am G F#(-) F E
jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil,
zbCmudou ti oči prFmo slzy Cma střepy z rozbitého zGrcadla sn[(Ami)]ů.
2:Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
tvé oči uvidí odporné divadlo,
všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
*:BrCmoukáš si pG#omalu tesklivou mCmelodii,
když bloumáš G#ulicí, cítíš se sCmám,
vyčteš si z křBišťáluG# tGěžkou mCmelancholii,
říkáš si: mG#ěsíci, jsi starý krGám!
3:Městem se míhají opilá zrcátka,
oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zG#rcGadla snCmů.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:22:20.782+00:00
Výsledky hledání: