Střepy

Karel Kryl

1:Amulici leží stín spuštěný z vEesmírAmu,
spadaly do hlubin figurky z pEapíru,
  Am G F#(-) F E
jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil,
zbAmudou ti oči prDmo slzy Ama střepy z rozbitého zErcadla sn[(Ami)]ů.
2:Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
tvé oči uvidí odporné divadlo,
všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
*:BrAmoukáš si pFomalu tesklivou mAmelodii,
když bloumáš Fulicí, cítíš se sAmám,
vyčteš si z křGišťáluF tEěžkou mAmelancholii,
říkáš si: mFěsíci, jsi starý krEám!
3:Městem se míhají opilá zrcátka,
oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zFrcEadla snAmů.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:22:20.782+00:00
Výsledky hledání: