Balada letní
Ivo Jahelka
1: | VzdHuch voněl senem, lEétem a sHexem, před svatým JenF#em v kEapličce smHek' jsem, vzpomněl na Vénu z PrEostřední LhHoty, cAo kvůli sEenu mF#ěl jen trampotHy, kC#moníčkem VD#menci bG#mývaly dEěvy, vdEmané, i s vHěnci, MC#marušky, F#Evy, dC#mobýval tD#měla jG#mim tajným klEíčem, kEmaždá ho chtHěla, zmC#mámená chtF#íčem. |
R: | JHinak vonEí sD#meno konG#mím, jEinak zamHilovanF#ým, fHouká z polEí, lD#máska bolG#mí, nEevěř snům slHibovanEýmF#. |
2: | Padala rosa, když Véna s Radkou přes pole prosa kráčeli zkratkou, znal Véna postup milostné lekce, dívenky podstup překonal lehce, jak ti dva jdouce, kam nohy je nesly, do sena v louce v objetí klesli, už ruka vjíždí pod riflí slupku a pohyb hýždí natřásá kupku. |
3: | Frontální systém postoupil zníží, po nebi čistém mračna se blíží, Jeřábek děda viděl to oknem, dostal strach, běda, že seno mu zmokne, vyrazil chvatně, chtěl seno mít v suchu, viděl už špatně a měl vadu sluchu, kabát do deště popad' ze židle, a v kůlně eště trakač a vidle. |
4: | Co se dál dělo, jaký byl vývoj: na těle tělo v seně jak příboj, a před tou kupkou bylo zřít dědu, s vidlema v rukou z toho nedělal vědu, i v dobrém bydle neztratil fortel, mihly se vidle a stvrdily ortel, pak řev Vény chlapce bolestí, zmatkem, když vidle hladce mu projely zadkem. |
*: | ZpHíval jsem schválně nEa Vény pHočest, jak origF#inálně přEipravil Ho čest, nC#mebývá zvD#mykem G#mo noci pErvé, by chlEmap ztratil s křHikem pC#můl litru kF#rvHe. |
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Název písně:
Interpret(i):
Vyberte minimálně jednoho interpreta (zpěváka, skupinu). Pokud dosud v seznamu není, vytvořte jej pomocí tlačítka.
Nejste přihlášení - pro publikování se prosím přihlaste.
Neuloženo trvale!!! Pouze změna prohlížeči. Pro trvalé uložení publikujte.
Datum vytvoření :2014-02-02T20:11:23.37+00:00
Výsledky hledání: |