Balada letní

Ivo Jahelka

1:VzdHuch voněl senem, lEétem a sHexem,
před svatým JenF#em v kEapličce smHek' jsem,
vzpomněl na Vénu z PrEostřední LhHoty,
cAo kvůli sEenu mF#ěl jen trampotHy,
kC#moníčkem VD#menci bG#mývaly dEěvy,
vdEmané, i s vHěnci, MC#marušky, F#Evy,
dC#mobýval tD#měla jG#mim tajným klEíčem,
kEmaždá ho chtHěla, zmC#mámená chtF#íčem.
R:JHinak vonEí sD#meno konG#mím, jEinak zamHilovanF#ým,
fHouká z polEí, lD#máska bolG#mí, nEevěř snům slHibovanEýmF#.
2:Padala rosa, když Véna s Radkou
přes pole prosa kráčeli zkratkou,
znal Véna postup milostné lekce,
dívenky podstup překonal lehce,
jak ti dva jdouce, kam nohy je nesly,
do sena v louce v objetí klesli,
už ruka vjíždí pod riflí slupku
a pohyb hýždí natřásá kupku.
3:Frontální systém postoupil zníží,
po nebi čistém mračna se blíží,
Jeřábek děda viděl to oknem,
dostal strach, běda, že seno mu zmokne,
vyrazil chvatně, chtěl seno mít v suchu,
viděl už špatně a měl vadu sluchu,
kabát do deště popad' ze židle,
a v kůlně eště trakač a vidle.
4:Co se dál dělo, jaký byl vývoj:
na těle tělo v seně jak příboj,
a před tou kupkou bylo zřít dědu,
s vidlema v rukou z toho nedělal vědu,
i v dobrém bydle neztratil fortel,
mihly se vidle a stvrdily ortel,
pak řev Vény chlapce bolestí, zmatkem,
když vidle hladce mu projely zadkem.
*:ZpHíval jsem schválně nEa Vény pHočest,
jak origF#inálně přEipravil Ho čest,
nC#mebývá zvD#mykem G#mo noci pErvé,
by chlEmap ztratil s křHikem pC#můl litru kF#rvHe.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:11:23.37+00:00
Výsledky hledání: