Balada letní

Ivo Jahelka

1:VzdG#uch voněl senem, lC#étem a sG#exem,
před svatým JenD#em v kC#apličce smG#ek' jsem,
vzpomněl na Vénu z PrC#ostřední LhG#oty,
cF#o kvůli sC#enu mD#ěl jen trampotG#y,
kBmoníčkem VCmenci bFmývaly dC#ěvy,
vdC#mané, i s vG#ěnci, MBmarušky, D#Evy,
dBmobýval tCměla jFmim tajným klC#íčem,
kC#maždá ho chtG#ěla, zmBmámená chtD#íčem.
R:JG#inak vonC#í sCmeno konFmím, jC#inak zamG#ilovanD#ým,
fG#ouká z polC#í, lCmáska bolFmí, nC#evěř snům slG#ibovanC#ýmD#.
2:Padala rosa, když Véna s Radkou
přes pole prosa kráčeli zkratkou,
znal Véna postup milostné lekce,
dívenky podstup překonal lehce,
jak ti dva jdouce, kam nohy je nesly,
do sena v louce v objetí klesli,
už ruka vjíždí pod riflí slupku
a pohyb hýždí natřásá kupku.
3:Frontální systém postoupil zníží,
po nebi čistém mračna se blíží,
Jeřábek děda viděl to oknem,
dostal strach, běda, že seno mu zmokne,
vyrazil chvatně, chtěl seno mít v suchu,
viděl už špatně a měl vadu sluchu,
kabát do deště popad' ze židle,
a v kůlně eště trakač a vidle.
4:Co se dál dělo, jaký byl vývoj:
na těle tělo v seně jak příboj,
a před tou kupkou bylo zřít dědu,
s vidlema v rukou z toho nedělal vědu,
i v dobrém bydle neztratil fortel,
mihly se vidle a stvrdily ortel,
pak řev Vény chlapce bolestí, zmatkem,
když vidle hladce mu projely zadkem.
*:ZpG#íval jsem schválně nC#a Vény pG#očest,
jak origD#inálně přC#ipravil G#o čest,
nBmebývá zvCmykem Fmo noci pC#rvé,
by chlC#map ztratil s křG#ikem pBmůl litru kD#rvG#e.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:11:23.37+00:00
Výsledky hledání: