Balada letní
Ivo Jahelka
1: | VzdF#uch voněl senem, lHétem a sF#exem, před svatým JenC#em v kHapličce smF#ek' jsem, vzpomněl na Vénu z PrHostřední LhF#oty, cEo kvůli sHenu mC#ěl jen trampotF#y, kG#moníčkem VBmenci bD#mývaly dHěvy, vdHmané, i s vF#ěnci, MG#marušky, C#Evy, dG#mobýval tBměla jD#mim tajným klHíčem, kHmaždá ho chtF#ěla, zmG#mámená chtC#íčem. |
R: | JF#inak vonHí sBmeno konD#mím, jHinak zamF#ilovanC#ým, fF#ouká z polHí, lBmáska bolD#mí, nHevěř snům slF#ibovanHýmC#. |
2: | Padala rosa, když Véna s Radkou přes pole prosa kráčeli zkratkou, znal Véna postup milostné lekce, dívenky podstup překonal lehce, jak ti dva jdouce, kam nohy je nesly, do sena v louce v objetí klesli, už ruka vjíždí pod riflí slupku a pohyb hýždí natřásá kupku. |
3: | Frontální systém postoupil zníží, po nebi čistém mračna se blíží, Jeřábek děda viděl to oknem, dostal strach, běda, že seno mu zmokne, vyrazil chvatně, chtěl seno mít v suchu, viděl už špatně a měl vadu sluchu, kabát do deště popad' ze židle, a v kůlně eště trakač a vidle. |
4: | Co se dál dělo, jaký byl vývoj: na těle tělo v seně jak příboj, a před tou kupkou bylo zřít dědu, s vidlema v rukou z toho nedělal vědu, i v dobrém bydle neztratil fortel, mihly se vidle a stvrdily ortel, pak řev Vény chlapce bolestí, zmatkem, když vidle hladce mu projely zadkem. |
*: | ZpF#íval jsem schválně nHa Vény pF#očest, jak origC#inálně přHipravil F#o čest, nG#mebývá zvBmykem D#mo noci pHrvé, by chlHmap ztratil s křF#ikem pG#můl litru kC#rvF#e. |
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Název písně:
Interpret(i):
Vyberte minimálně jednoho interpreta (zpěváka, skupinu). Pokud dosud v seznamu není, vytvořte jej pomocí tlačítka.
Nejste přihlášení - pro publikování se prosím přihlaste.
Neuloženo trvale!!! Pouze změna prohlížeči. Pro trvalé uložení publikujte.
Datum vytvoření :2014-02-02T20:11:23.37+00:00
Výsledky hledání: |